Druhý skončí v báni…

Marek Řezanka

Pět a půl roku – sazba pro Čermáka.

Soudce nám říká, jak hodnoty chrání:

Nakopat zadky, holoubku, tě láká?

Ty půjdeš sedět – a to bez váhání.

Jinak to mají velectění páni:

Lang může psát, jak podřeže a spálí,

koho mu libo – on je světaznalý.

Zdá se, že soudy jedněm jaksi straní.

Zde dvojí metry vidět je už zdáli:

Jeden smí všechno – druhý skončí v báni.

Bartuška klidně vzýval by i draka.

„Prostě je spalte“ – mrtvý nezaclání.

Kdo by chtěl soudit toho kabrňáka?

U něho je to přece milé přání.

Právo už tady není jaksi k mání.

Vždyť jistá Jana vraždu Darji chválí.

Sedí si v křesle – ukazuje svaly.

Mohou snad všechno lidé zazobaní,

kteří lžou stále – a jsou vytrvalí:

Jeden smí všechno – druhý skončí v báni.

V nemilosti je ten, kdo nepřitaká

mediálnímu nátlaku a lhaní.

Slušný je ten, kdo krade jako straka,

„dezoláty“ jsou lidé obelhaní.

Ženíšek sdělil svoje odhodlání

vyhubit názor – a je neurvalý:

Oponenti ať kufry si hned balí.

Prý musí zmizet. Svobodu tím brání?

Máme tu problém – palčivý a stálý:

Jeden smí všechno – druhý skončí v báni.

Otázkou je, proč nás tak odrbali?

Komu že slouží lokajové malí?

Rychetský, Pavel – hoši „milovaní“.

Ano, jsme v pytli – čas je víc než zralý:

Jeden smí všechno – druhý skončí v báni.

Minule jsme si na konkrétních příkladech ukázali, v čem všem naprosto systémově selhává Česká televize v roli veřejnoprávního média. Veřejnoprávnost má být garancí nezávislosti, což ale v případě České televize neplatí, což bylo doloženo. Navíc existuje celá řada států bez koncesionářských poplatků. Proč by mezi nimi nemohla figurovat i Česká republika? Druhou variantou je koncesionářské poplatky zachovat, ale výměnou za skutečnou nezávislost tohoto média.

Nyní si na konkrétním příkladu přiblížíme, proč mnoho občanů nemůže důvěřovat naší justici.

Jako modelový případ jsem si zvolil kauzy Martina Langa a Tomáše Čermáka. Oba byli souzeni za tentýž skutek, od soudů ale odešli s naprosto odlišnými ortely.
Ocitujme si nyní slova, za která je pan Tomáš Čermák odsouzen k odnětí svobody ve výši 5,5 roku za podporu terorismu:

„Nemůžeme chodit každý týden někam protestovat a mrznout tam… Uděláme plán, musíme se spojit všichni a udělat pořádný uragán… Musíme těm dobytkům zarazit tipec… Vyneseme je za rypáky a naházíme je do řeky a zbavíme se jich jednou provždy. Nějaká mírová cesta, nějaké právo, neudělá nic…“

Porovnejme je s textem, který veřejně sdílel tehdejší jesenický radní, Martin Lang (tehdy ODS):

„Poslanci, kteří zvedli své ničemné pazoury pro schválení zákona o zdanění církevních restitucí, jsou smradlavá, proradná prasata. Nejsou to lidi a je dovoleno je zabíjet. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že takové zrůdy je nutné pozabíjet, aby svou morální zrůdností nekazili zbytek národa…“

Na adresu tehdejšího prezidenta republiky uvedl pan Lang, že by měl být podřezán a spálen.
Zkusme si nyní tento Langův statut maličko poopravit a za církevní restituce si dosaďme „snížení valorizace důchodů“. Výsledný text by v takovém případě zněl následovně: „… Poslanci, kteří zvedli své ničemné pazoury pro schválení zákona o snížení valorizace důchodů, jsou smradlavá, proradná prasata. Nejsou to lidi a je dovoleno je zabíjet. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že takové zrůdy je nutné pozabíjet, aby svou morální zrůdností nenakazili zbytek národa …“

Zajímalo by mě – jestli i takto drobně pozměněný Langův text by zůstal beztrestný. Pokud ano, za co tedy jde sedět pan Čermák?
O tehdejší hlavě státu, panu Miloši Zemanovi, se pan Lang vyjádřil takto:
„Debilní senilní bolševik Zeman se rozhodl zákon podepsat a je třeba ho zabít též. Ideálně takovou zrůdu podřezat, jako přestárlou svini a nechat vykrvit a poté spálit.“

Zde stačí pouze zaměnit příjmení „Zeman“ za „Pavel“. Obávám se, že soudy by se mohly přetrhnout, aby takového člověka odsoudili co nejdříve s tím, že přitěžující okolností by bylo, že dotyčný hanobí prezidenta republiky. A „veřejnoprávní televize“, ČT, by se přetrhla, aby denně o potupě prezidenta republiky vysílala co nejvíce s tím, že se jedná o odporný závažný trestný čin.

Místo toho, aby se pan Lang omlouval, svůj čin hájil:
„Chtěl jsem udělat něco. Něco, co by bylo slyšet. Něco, čeho by si každý všiml. Něco, na co by lidi reagovali a něco, co by patřičným způsobem probudilo ostražitost národa, který mlčel… Chci zdůraznit, že se cítím naprosto nevinný a svým příspěvkem jsem pouze uplatňoval svá ústavní práva zaručená Listinou základních práv a svobod.“

A skutečně odcházel od soudu s tím, že toliko uplatnil svá ústavní práva.
Kde ale jsou potom ústavní práva pana Čermáka? Určitě se rovněž cítí být nevinný – a také by rád uplatňoval svá práva. Jistě chtěl též udělat něco, čeho by si každý všiml, a rovněž prahl po probuzení ostražitosti národa. Jen v jeho případě se jedná o terorismus, zatímco u pana Langa toliko o přestupek. Zřejmě rozhoduje to, komu je vyhrožováno smrtí, a ne to, jak je vyhrožováno. Jaroslav Hašek tento princip příkladně popsal ve své povídce: Stavovské rozdíly. Zamyslím-li se, který z obou výše citovaných textů je možné brát s větší nadsázkou, domnívám se, že ten Čermákův. Ten hodnotím jako výlev prosté frustrace, ale rozhodně nikoli jako teroristický akt.

Státní zástupce, Martin Bílý, k rozsudku nad Tomášem Čermákem uvedl: „Obžalovaný vybízel k organizovanému násilí vůči orgánům veřejné moci, konkrétně šlo o Senát, aby nebyla přijata novela pandemického zákona. Pan Čermák je první osoba, která byla odsouzena za podněcování k teroristickému útoku… Obžalovaný vyzýval diváky, aby vypálili Senát. Kdyby k tomu došlo, hodnotili bychom to jako teroristický útok. Proto Krajský soud uznal, že to byla podpora terorismu.“

Vidíme tedy zcela názorně, že v rozsudku nehraje roli, že Tomášovi Čermákovi také pokračuje další soudní řízení. Spolu s Patrikem Tušlem a dalším mužem Zdeňkem Masárem měli obtěžovat prezidenta České lékařské komory Milana Kubka a evolučního biologa Jaroslava Flegra. Za výtržnictví Čermákovi s Masárem hrozí podmínky.
Tomáš Čermák a Patrik Tušl také sdíleli názor, že „Ukrajinci se v Česku roztahují, že mají výhody a že by Češi měli udělat protiakci a ukázat, „kdo je tady doma“.“ Ve vysílání zazněly i vulgární výrazy na adresu Ukrajinců nebo věta „to je okupace, neboť ta jejich vlajka, barevnej hajzlpapír, je všude“.

Takovými slovy se tedy zabývá soud. Pokud by takto vulgárně někdo mluvil obecně o Rusech, soud konat nebude. Dejme do kontextu, že je potvrzeno, že za teroristickým útokem na Nord Stream stály ukrajinské politické špičky včetně samotného prezidenta, který tuto akci posvětil. Západ tedy dává munici zemi, která podniká akce, které ve svém důsledku vedou k poškození Západu.

Vraťme se ovšem k rozsudku nad Tomášem Čermákem. V něm se jasně říká, že za teroristický útok lze brát výzvu útoku na Senát ČR.
V tom případě ale Martin Lang plánoval útok na Poslaneckou sněmovnu:
Poslance, kteří pro zdanění náhrad takzvaných církevních restitucí hlasovali, Lang označil za „proradná prasata“, která je dovoleno a nutné zabíjet.
Podle nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana šlo v případě Martina Langa jednoznačně o trestný čin. Nejvyšší soud jeho podnětu nevyhověl.
Podle Nejvyššího soudu šlo o hraniční případ, ve kterém je nutné zohlednit také kontext a motivaci Langových výroků. Jinými slovy, církevní restituce je třeba hájit, kdežto bouřit se proti pandemickému zákonu je nepřijatelné.

Svým vyjádřením Lang podle svých slov naplnil svoje právo na svobodu projevu, Milošovi Zemanovi a napadeným poslancům se omlouvat nehodlá.

A tady narážíme na další problém – v době, kdy Lang veřejně nabádal k vraždě prezidenta republiky – vzpomeňme si na nedávný atentát na premiéra SR, R. Fica – byl tento i vrchním velitelem ozbrojených sil. Takže Langovo jednání by šlo hodnotit i jako útok na bezpečnost České republiky.

Tyto dvě kauzy nejsou zdaleka jedinou ukázkou dvojích metrů aplikovaných českou justicí – jsou však v každém případě ukázkou nejmarkantnější. Zapomínat bychom ale rozhodně neměli na kauzu učitelky Martiny Bednářové, ani na společenskou atmosféru, která je na uplatňování nerovného přístupu založena. Stačí si vzpomenout, jak justice přistupovala liknavě k lidem schvalujícím atentát na slovenského premiéra, a jak tvrdě proti těm, kdo schvalovali jiné útoky. Máme tu pak totiž občany, kteří si právem připadají bezprávnými. Asi nemusím dodávat, že takový stav nelze ani vzdáleně nazvat demokracií.

Protichůdné rozsudky: https://nase-pravda.net/2023-07-21-03/

Jeden smí všechno: https://nase-pravda.net/2023-03-28-01/

Odmítněme politický proces: https://nase-pravda.net/2023-03-29-01/

Uhnilé pilíře demokracie, aneb Obyčejný fašismus: http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky2/Uhnil%C3%A9%20pil%C3%AD%C5%99e%20demokracie%20aneb%20Oby%C4%8Dejn%C3%BD%20fa%C5%A1ismus.htm

Vítěz na kolenou: https://nase-pravda.net/2023-04-01-01/